Vystavení kybernenávisti je problém, který se týká dětí a dospívajících po celém světě, včetně České republiky. Zveřejňujeme novou výzkumnou zprávu, která mapuje zkušenosti českých dospívajících s kybernenávistí a znalosti jejich rodičů a pečovatelů. Naše zjištění vycházejí z průzkumu v rámci reprezentativního vzorku 3087 českých domácností v roce 2021, který proběhl v rámci projektu FUTURE. Autorkami výzkumné zprávy jsou Marie Bedrosova, Eliska Dufkova, Nataliia Dembytska, Michaela Gerzicakova, a Lenka Dedkova.
Celá zpráva je k dispozici zde. Zpráva poskytuje ucelený obraz o zkušenostech dospívajících s kybernenávistí a nabízí informace o tom, jak často jsou kybernenávisti vystaveni jejich rodiče a pečovatelé včetně toho, zda mají či nemají povědomí o tom, že jejich dítě kybernenávist zažilo jako oběť. Zpráva slouží jako zdroj informací pro samotné dospívající, jejich rodiče, ale také pro politiky, akademické pracovníky, učitele, vychovatele, odborníky pracující s dětmi a rodinami a v neposlední řadě také pro širší veřejnost.
Co je to kybernenávist?
Jako kybernenávist označujeme nenávistné a předpojaté obsahy, které jsou sdílené online nebo prostřednictvím informačních a komunikačních technologií. Kybernenávist může mít různé podoby – příspěvky na sociálních médiích, komentáře v diskuzích, audiovizuální obsahy, extrémistické stránky apod.
V naší studii jsme se zaměřili na tři typy kybernenávisti, jež se zaměřují na následující skupinové vlastnosti a identity:
- sexuální orientace
- etnický původ, rasa nebo národnost
- náboženství
Zkoumali jsme tři typy zkušeností s kybernenávistí:
- Vystavení kybernenávisti (přihlížející) – když lidé vidí nebo slyší nenávistný obsah jako přihlížející, ale nemusí být přímo terčem tohoto obsahu.
- Kybernenávistná viktimizace (oběti) – když se lidé stanou terčem nenávistného obsahu a cítí se být jeho obětí.
- Kybernenávistná agrese (agresoři) – když lidé vytváří, píší, posílají nebo sdílejí nenávistné obsahy.
Klíčová zjištění o zkušenostech dospívajících
Nejčastěji se s kybernenávistí dospívající setkali jako přihlížející, tj. svědci. Následovala viktimizace, kdy byli přímo obětí kybernenávisti a naopak nejméně častá byla zkušenost, kdy se do kybernenávisti
dospívající sami zapojili v roli agresorů.
Přihlížející kybernenávisti
- Celkem 59,3 % dospívajících ve věku 11-16 let uvedlo, že byli během posledních šesti měsíců alespoň jednou vystaveni kybernenávistnému obsahu v roli přihlížejícího.
- Genderové rozdíly byly malé, tedy chlapci i dívky byli vystaveni kybernenávisti v podobné míře. Tato zkušenost však narůstala s věkem a nejčastějším fenoménem byla ve skupině 15-16letých
dospívajících.
- Většina dospívajících, kteří byli vystaveni kybernenávisti, upřesnili, že se tak stalo neúmyslně (81,6 %). Naopak 18,4 % z nich uvedlo, že nenávistný obsah záměrně vyhledalo. U chlapců a starších dospívajících bylo záměrné vyhledávání častější než u dívek a mladších dospívajících.
- Téměř všichni dospívající, kteří byli vystaveni kybernenávisti, uvedli, že je tato zkušenost alespoň trochu trápila (90,1 %). Většinu z nich (52,1 %) tento pocit však hned přešel nebo trval pouze několik minut.
- Negativní pocity z vystavení nenávistným obsahům se u respondentů lišily v závislosti na genderu (nikoliv na věku). Dívky se po vystavení nenávistnému obsahu trápily více než chlapci.
Oběti kybernenávisti
- Během posledních šesti měsíců se 15,9 % dospívajících stalo obětí kybernenávisti. Specificky jsme se zaměřili na tři typy online viktimizace. Nejčastěji byly dospívající obětí kybernenávisti z
důvodů jejich sexuální orientace (12,1 %), poté kvůli jejich rase, etnicitě nebo národnosti (8,0 %) a také kvůli jejich náboženství (6,2 %).
- Rozdíly mezi dívkami a chlapci byly ve všech třech kategoriích velmi malé, zkušenosti s viktimizací však byly s rostoucím věkem o něco častější.
Agresoři kybernenávisti
- Agrese byla mezi dospívajícími nejméně častou zkušeností a pouze 7,5 % z nich uvedlo, že sami někdy byli agresory v kybernenávistném útoku.
- Nejčastěji uváděné byly kybernenávistné projevy zaměřené na sexuální orientaci, které uvedlo 5,9 % dospívajících. Agresi cílenou na rasu, etnicitu nebo národnost uvedlo 4,3 % dospívajících a agresi mířenou na náboženství 3,6 % dospívajících.
- O něco více chlapců než dívek uvedlo, že byli agresorem (napříč všemi třemi zkoumanými typy kybernenávisti). Četnost agresivních útoků se zvyšovala s věkem.
Online kampaně proti nenávisti a agresi
- Na druhou stranu dospívající na internetu také poměrně často viděli online kampaně cílené proti kybernenávisti a agresi. Většina z nich (63,6 %) uvedla, že se během posledního měsíce alespoň jednou setkala s takto zaměřenou online kampaní. Toto procento bylo o něco vyšší u dívek (66,6 %) než u chlapců (60,5 %) a opět se zvyšovalo s věkem.
Klíčová zjištění o zkušenostech a znalostech rodičů a pečovatelů
Vystavení kybernenávisti
- Celkem 71,9 % rodičů a pečovatelů uvedlo, že byli během posledních 6 měsíců alespoň jednou vystaveni kybernenávistnému obsahu v roli přihlížejícího.
- Mezi ženami a muži nebyly zjištěny rozdíly v četnosti vystavení.
- Rodiče a pečovatelé uváděli, že jim zkušenost, kdy byli svědky kybernenávisti, spíše vadila nebo velmi vadila (70,4 %).
Povědomí o viktimizaci dítěte
- Většina rodičů a pečovatelů dospívajících, kteří se stali obětí kybernenávisti, podcenila u dospívajících výskyt této zkušenosti a pouze menšina z nich správně věděla, že jejich dítě bylo viktimizováno kvůli své sexuální orientaci (11,2 %), kvůli rase, etnicitě nebo národnosti (12,0 %) nebo kvůli náboženství (9,3 %).
- Více žen než mužů vědělo o tom, že se jejich dítě stalo obětí kybernenávistného útoku.
- Stejně tak rodiče a pečovatelé mladších dospívajících častěji správně věděli, zda se jejich dítě stalo obětí kybernenávisti či ne.
