Proč se dospívající nesvěřují rodičům s online sexuálními žádostmi?

Přijímání sexuálně explicitních zpráv nebo online sexuálních žádostí je u dospívajících relativně častou zkušeností (Daniels et al., 2024), která může vést k pocitům ponížení, úzkosti či deprese a může dospívající vystavit (kyber)šikaně nebo sociálnímu zostuzení (Doyle et al., 2021; Van Ouytsel et al., 2019). Pro zvládání těchto negativních důsledků mohou dospívající využívat různé strategie, přičemž vyhledání sociální podpory patří k nejúčinnějším (Kaiser et al., 2020; Machackova et al., 2013).

Navzdory tomu se děti a dospívající rodičům o nevyžádaných sexuálně explicitních online interakcích svěřují jen zřídka. Abychom lépe porozuměli důvodům, zvolili jsme mixed-method přístup, který zkoumá jak jejich zkušenosti s online sexuálními žádostmi, tak důvody, proč se rodičům nesvěřují.

Zkušenosti s online sexuálními žádostmi

Více než polovina z 1 500 dospívajících v našem výzkumném souboru (ve věku 13–18 let) uvedla, že obdržela online sexuální žádosti (57,7 %). V souladu s předchozími výzkumy tyto zkušenosti častěji uváděli starší dospívající a stejně tak dívky. Dívky výrazně častěji, než chlapci dostávaly online sexuální žádosti, což podporuje zjištění o genderově podmíněné povaze sexuální viktimizace.

Většina dospívajících vnímala tyto zkušenosti jako znepokojující, přičemž pro dívky to tak bylo častěji než pro chlapce. Nezjistili jsme rozdíly podle věku v emocionálních reakcích, což naznačuje, že nevyžádané sexuální žádosti jsou napříč dospíváním obecně vnímány jako zatěžující a zdůrazňuje to klíčovou roli souhlasu v sexuálních interakcích dospívajících.

Proč se dospívající rodičům nesvěřují

Méně než polovina dospívajících (43,6 %), kteří obdrželi online sexuální žádosti, o tom rodičům řekla. Abychom lépe porozuměli důvodům, ptali jsme se všech dospívajících, jaké byly (nebo by byly) jejich důvody, proč se rodičům nesvěřit. Tyto bariéry se týkaly několika vzájemně propojených oblastí:

1. Vnímání rodičů ze strany dospívajících – například pocit, že jejich vztah s rodiči není natolik blízký, aby o těchto tématech mohli mluvit; přesvědčení, že rodiče jejich situaci nepochopí; omezené digitální kompetence rodičů (zejména ve vztahu k sociálním sítím); vyhýbání se intimním tématům v komunikaci mezi rodičem a dítětem; nebo obavy z toho, že by rodiče zatěžovali, když mají jiné starosti.
2. Obavy z negativních důsledků, jako je hněv rodičů a přesouvání viny na dospívajícího; různá omezení a zákazy (zejména v oblasti digitálních médií – zákaz internetu nebo telefonu/notebooku); nebo rodičovské přehnané reakce, jako je dramatizování situace či nadměrná kontrola toho, co dospívající dělají.
3. Vlastní pocity a postoje dospívajících spojené se sdílením této zkušenosti, včetně studu, rozpaků či ponížení (zejména kvůli sexuální povaze interakce); lhostejnosti nebo rezignace ve smyslu, že řešení s rodičem by stejně nic nezměnilo; nebo potřeby soukromí a preferenci si tuto zkušenost nechat pro sebe.
4. Alternativní strategie zvládání, které byly vnímány jako dostatečné bez zapojení rodičů, například zablokování nebo ignorování odesílatele (využití technických řešení, která platformy nabízejí), vyhledání podpory u vrstevníků, kteří jsou často vnímáni, že lépe rozumí online prostředí a dané situaci; někdy i zesměšňování iniciátora formou trollingu sloužilo jako strategie zvládání.
5. Povaha samotných zpráv, které byly někdy vnímány jako ne příliš závažné nebo škodlivé, protože dospívajícím nezpůsobily přímou újmu; nebo naopak zprávy byly extrémně vulgární nebo obsahovaly nepříjemný obsah; případně byly považovány za spam nebo zprávy od botů. Někteří dospívající také cítili, že se jedná o nevyhnutelnou součást online prostředí, a proto není nutné o tom rodičům říkat.
6. Charakteristiky iniciátora, včetně vydírání s cílem zabránit tomu, aby se dospívající svěřil rodičům; osobních vazeb iniciátora na rodiče; nebo snahy dospívajících iniciátora „chránit“ a nezpůsobit mu problémy.

Co lze dělat? Praktické implikace

Zjištění studie poukazují na několik důležitých praktických doporučení. Rodičům doporučujeme uvědomit si, že online socializace je pro jejich dospívající děti často velmi důležitá. Měli by se zaměřit na podporu otevřené a respektující komunikace v rodině a vyhýbat se přehnaně restriktivním nebo trestajícím opatřením, která mohou vést k tomu, že dospívající budou o svých online zkušenostech mlčet.

Projevování neodsuzujícího zájmu o online aktivity dospívajících a vedení průběžných rozhovorů o nich může pomoci snížit pocit, že rodiče jejich situaci nepochopí – což je jedna z klíčových bariér sdílení online problémů.

Dospívajícím by mělo být připomínáno, že nevyžádané online interakce nikdy nejsou jejich vinou a neměli by je přijímat jako „normální“ součást pobytu online, protože taková normalizace může bránit vyhledání pomoci a snižovat citlivost k porušování hranic. Vnímání tohoto chování jako normálního může navíc u některých dospívajících zvyšovat jejich vlastní tendenci chovat se podobně vůči druhým nebo nezasáhnout jako přihlížející při podobných incidentech.

Naše studie dále ukázala, že dospívající se častěji svěřují s online sexuálními žádostmi vrstevníkům než rodičům. Preventivní programy by se proto měly zaměřit také na posilování dovedností vrstevnické podpory a předávání dál – tedy na to, jak reagovat neodsuzujícím způsobem, když se kamarád svěří, a jak ho povzbudit k tomu, aby se obrátil na důvěryhodného dospělého, například rodiče nebo školního psychologa.

Citované zdroje

• Daniels, E. A., Dajches, L., Terán, L., Gahler, H., Choi, H. J., Speno, A., & Stevens Aubrey, J. (2024). The sexual landscape of youth: How adolescents from the U.S. make sense of sexting. Journal of Adolescent Research, 07435584241231448. https://doi.org/10.1177/07435584241231448
• Doyle, C., Douglas, E., & O’Reilly, G. (2021). The outcomes of sexting for children and adolescents: A systematic review of the literature. Journal of Adolescence, 92(1), 86–113. https://doi.org/10.1016/j.adolescence.2021.08.009
• Kaiser, S., Kyrrestad, H., & Fossum, S. (2020). Help-seeking behavior in Norwegian adolescents: The role of bullying and cyberbullying victimization in a cross-sectional study. Scandinavian Journal of Child and Adolescent Psychiatry and Psychology, 8(1), 81–90. https://doi.org/10.21307/sjcapp-2020-008
• Madigan, S., Ly, A., Rash, C. L., Van Ouytsel, J., & Temple, J. R. (2018). Prevalence of Multiple Forms of Sexting Behavior Among Youth: A Systematic Review and Meta-analysis. JAMA Pediatrics, 172(4), 327. https://doi.org/10.1001/jamapediatrics.2017.5314
• Machackova, H., Cerna, A., Sevcikova, A., Dedkova, L., & Daneback, K. (2013). Effectiveness of coping strategies for victims of cyberbullying. Cyberpsychology: Journal of Psychosocial Research on Cyberspace, 7(3). https://doi.org/10.5817/CP2013-3-5
• Schulz, A., Bergen, E., Schuhmann, P., Hoyer, J., & Santtila, P. (2016). Online sexual solicitation of minors: How often and between whom does it occur? Journal of Research in Crime and Delinquency, 53(2), 165–188. https://doi.org/10.1177/0022427815599426
• Van Ouytsel, J., Lu, Y., Ponnet, K., Walrave, M., & Temple, J. R. (2019). Longitudinal associations between sexting, cyberbullying, and bullying among adolescents: Cross‐lagged panel analysis. Journal of Adolescence, 73(1), 36–41. https://doi.org/10.1016/j.adolescence.2019.03.008