Sociální sítě jsou v současné době extrémně populární. Má to své dobré důvody – tyto sítě přinášejí svým uživatelům spoustu výhod. Jejich užívání ale také přináší některé nevýhody až rizika. Obojímu se zde budeme krátce věnovat. Pojďme si ale nejprve shrnout, co jsou typické rysy on-line sociálních sítí: jsou to webové stránky, které umožňují uživateli vytvořit svůj vlastní profil a sestavit si seznam lidí, se kterými chce tento profil sdílet. Tímto způsobem právě vzniká „sociální síť“ uživatele – jednoduše řečeno jsou to vzájemně propojené profily lidí na dané stránce. Tato síť přátel je obvykle u profilů na těchto stránkách viditelná a dá se hezky sledovat. Toto je samotný základ, různé sítě pak přidávají různé doplňky a vlastní nastavení, kterými se od sebe odlišují. Protože nejpopulárnější sociální sítí v České republice je dnes Facebook (podle poslední statistik jsou v ČR necelé 4 miliony profilů – viz http://www.socialbakers.com/facebook-statistics/czech-republic), budeme se dál bavit konkrétně o něm.
Facebook umožňuje kromě vytvoření seznamu přátel mnoho dalších, uživateli hojně využívaných, aktivit. Je možné si povídat s ostatními, zveřejňovat statusy (krátká sdělení, typicky o tom, co se právě děje nebo o čem uživatel přemýšlí), fotky a videa, organizovat události nebo odkazovat na další stránky. Jediným kliknutím můžeme oslovit všechny, kterým chceme sdělit, kde se koná, např. další koncert oblíbené skupiny nebo – v případě žáků a studentů – co bylo v dnešní písemce z češtiny a kde se dá najít a vytisknout nejlepší tahák na chemii. Podobně se během vteřiny dá ukázat nejen reklama na novou PC hru, ale i fotka s novým účesem nebo celé album z víkendové oslavy narozenin nebo poflakování se za školou. Všechny tyto aktivity lze také komentovat a „lajkovat“ (z anglického „like“ = líbit se), neboli označit ikonkou zdvihnutého palce obsah, který se uživateli líbí. „Lajkovat“ na Facebooku je možné prakticky všechno – výrobky, hudbu, filmy, sportovce. Na co si vzpomenete, to na Facebooku většinou najdete a můžete se k tomu vyjádřit, ať už „lajkem“ nebo komentářem.
Stránky, které „olajkujete“, se pak zobrazují také ve vašem profilu a ostatní uživatelé si je mohou prohlédnout. Díky „lajkům“ se tak na Facebooku dozvídáme, co mají ostatní rádi a můžeme porovnávat vzájemné zájmy anebo se jimi inspirovat a sami posléze „lajkovanou“ (tj. v podstatě doporučenou) věc vyzkoušet. Tím si zde velmi jednoduše udržujeme přehled o životech svých přátel a dáváme vědět o zajímavých věcech, které se stávají nám. Na Facebooku se navíc dá povídat i soukromě a v dnešní době se na něj přesunula velká část komunikace, která dříve probíhala jinde na internetu – například na chatu nebo na ICQ. Facebook podporuje také různé on-line aplikace, např. kvízy nebo jednoduché hry, které uživatele mohou zabavit. Sečteno a podtrženo, na sociálních sítích se dá dělat spousta lákavých věcí, které (nejenom) mladé lidi baví. Studenti prostě rádi sdílejí informace a obsahy, které se jim líbí – ukazují tím, kdo jsou a čím jsou zajímaví. A rádi se pochlubí, když něco zajímavého zažijí nebo jsou na zajímavém místě. Stejně tak rádi sledují profily svých přátel a komentují zážitky a informace, které zde sdílejí.
To všechno se samozřejmě dělo i před Facebookem – mladí lidé se spolu bavili o svých zájmech a životech, ukazovali si fotky z prázdnin, pomlouvali ostatní, kopírovali si taháky. Co se s Facebookem změnilo kromě rychlosti, s jakou to dělají dnes bez nutnosti být fyzicky spolu, je ukládání záznamu o jejich aktivitách. Tento rys Facebooku si mladí lidé příliš neuvědomují a pokud ano, moc ho neřeší. Právě on však vyvolává otázky o ochraně soukromí a osobních dat. Je užitečné uvědomit si, že stejně jako kdekoliv jinde na internetu, vše, co zveřejníme na Facebooku, je velice snadno zkopírováno a uloženo. Když například zveřejníme svoji fotku, která se někomu dalšímu zalíbí, může si ji okamžitě stáhnout, nechat si ji uloženou, jak dlouho chce, nebo ji také sám zveřejnit jinde na internetu. Pokud se časem rozhodneme tuto konkrétní fotku z Facebooku smazat, nikdo nám nemůže zaručit, že už ji nemá někde uloženou půlka našeho seznamu přátel.
Stejné to je s ostatními údaji – datem narození, statusy, „lajky“. Vše může být staženo a uloženo a i když původní obsah sami smažeme, nad jeho kopiemi nemáme už žádnou kontrolu. Zároveň v prostředí internetu v podstatě nikdy nevíme, kde všude (a kým) mohou být naše data archivována. Samozřejmě spousta věcí, které na Facebooku mladí lidé zveřejňují, je neškodná – pokud statusem nebo fotkou sdělí, že k narozeninám dostali nové kolo, asi se zneužití této informace nedočkají. Pokud ale statusem sdělí, jak při velké písemce z matematiky podváděli, riskují, že se tato informace dostane například až k učiteli. A to i v případě, kdy mají v přátelích opravdu jen přátele. S přáteli se totiž mohou po čase rozhádat, a přeposlání takové informace se pak může stát způsobem, jak si s nimi bývalí přátelé vyřídí účty.
Co publikujeme sami, ale můžeme ovlivnit – stačí přemýšlet, jaké informace opravdu sdělovat chceme, jaké vůbec ne, a komu je chceme (a nechceme) říci. To ostatně platí i v off-line světě. Na Facebooku se ale přidává ještě otázka toho, co o nás sdělují ostatní. Informaci o zmíněném podvodu u zkoušky za nás může zveřejnit někdo jiný. Tento údaj si pak může začít žít svým životem, nad kterým sami nemáme kontrolu. Proto je důležité přemýšlet nejenom o tom, co na Facebooku zveřejňujeme o sobě, ale i o tom, co vkládáme o ostatních. Řiďme se v tomto pravidlem „co nechceš, aby ostatní zveřejňovali o tobě, nezveřejňuj ty o nich“.
Otázka soukromí na Facebooku ovšem má i další rozměr. Měli bychom přemýšlet také o archivování údajů samotným Facebookem. Facebook totiž ukládá (kromě uživateli zveřejněných) i informace, ke kterým se ostatní uživatelé (zatím) nemohou dostat – například jaké fotky a jaké profily ostatních uživatelů sledujete, na jaké stránky se díváte, na jaké odkazy klikáte. Získává také informace ze souborů, které na Facebooku sdílíte (například kdy vznikly a kdo je autor). Pokud máte GPS, zaznamenává Facebook vaši polohu, stejně jako IP adresu vašeho počítače. Dostává informace i o vašem pohybu mimo samotný Facebook – v případě, kdy navštívíte stránku, která je s Facebookem propojena (můžete na ní komentovat přes svůj facebookový profil) a ve vedlejším panelu prohlížeče jste na svém profilu přihlášeni. Facebook vaši návštěvu dané stránky zaznamená a uloží. U dat, která o vás získává Facebook nepomůže ani vymazání profilu, protože Facebook je ukládá po „dobu, která je nezbytná pro poskytování produktů a služeb vám a jiným osobám (…)“ (viz http://www.facebook.com/about/privacy/your-info), což je natolik vágní formulace, že může znamenat také „navždy“.
Na tyto informace i veškerý obsah, který na Facebook vložíme, přitom Facebook získává nevýhradní, přenosnou, převoditelnou, celosvětovou bezúplatnou licenci – to znamená, že s vašimi informacemi může dělat v podstatě cokoliv – včetně jejich prodeje dalším stranám. Toho využívají například někteří zaměstnavatelé, kteří si chtějí zjistit co nejvíce informací o potenciálním zaměstnanci. Zveřejnění statusu typu „zítra mám pohovor u té strašlivé bezohledné firmy, kterou nesnáším“ se uživateli skutečně nemusí vyplatit. Dokonce se stává, že někteří zaměstnavatelé u pohovoru přímo vyzvou kandidáta na zaměstnání, aby se před nimi ke svému profilu přihlásil, a poté profil hodnotí, aby jim pomohl v rozhodnutí, zda tohoto člověka chtějí zaměstnat.
I když obavy o budoucí zaměstnání studenty zatím obvykle netrápí, je dobré při zveřejňování obsahů na Facebooku přemýšlet i z této dlouhodobé perspektivy. Z tohoto úhlu pohledu je dobré zamyslet se i nad přáteli, které na Facebooku máme (a kteří již nyní mají k našim informacím přístup). Dokonce i v případě, kdy jim nyní bezvýhradně věříme, představme si, jak se spolu budeme bavit za takových pět či dokonce deset let. To se týká také partnerů, s nimiž nyní sice rádi sdílíme vše možné, ovšem v případě rozchodu to mohou být právě oni, kdo kvůli zlomenému srdci zneužijí naše informace tím nejhorším možným způsobem.
Přes všechny tyto, poněkud děsivé údaje o záznamu a možném zneužití našich informací, přináší Facebook spoustu pozitiv (popsaných rovněž výše), díky kterým ho jeho uživatelé patrně jen tak používat nepřestanou. Nemá proto ani cenu ke smazání účtu studenty nutit a přehnaně je strašit – víme přece, jak i my sami reagujeme na takový nátlak. Co smysl má je upozornit na to, co všechno si Facebook ukládá a jaká práva na tyto informace má, stejně jako upozornit, že i samotní uživatelé mohou námi vložená data zneužít. A poté doufat, že se nad tím, co za údaje se na sociální sítě chystají vložit, uživatelé vždy zamyslí.
Článek dostupný také zde.
Autoři: Lenka Dědková, Hana Macháčková
Věnuje se tomu, jakou roli hrají digitální technologie v našich životech, a jak říká, snaží se nenabízet přehnaně zjednodušující vysvětlení, protože ta neodpovídají naší realitě. Její aktuální výzkum se zaměřuje například na kyberagresi, online komunity, zdraví a celkovou životní pohodu a zabývá se také experimentálním výzkumem v oblasti kyberpsychologie. Vede pracoviště Interdisciplinární výzkum internetu a společnosti na Masarykově univerzitě.
Když dospívající shlíží a tvoří body positivity příspěvky na sociálních médiích, umocňuje to jejich pozitivní přístup k tělu i v offline prostředí? Touto otázkou se zabývala naše nejnovější publikovaná studie.
