Souvisí čas u obrazovek s pozdější večerkou a denní ospalostí u adolescentů?

Studie byla provedena na reprezentativním vzorku českých adolescentů ve věku 11–16 let. Jednalo se o tzv. longitudinální studii se třemi vlnami sběru dat v průběhu jednoho roku. Použitý typ analýzy nám umožnil rozlišit, zda souvislosti mezi používáním médií a spánkovým zdravím odrážejí spíše stabilní rozdíly mezi adolescenty – například, že ti,
kteří obecně chodí spát později, také tráví více času u obrazovek – nebo změny u stejného člověka v čase. Jinými slovy jsme mohli zkoumat, zda změny v používání médií souvisejí s pozdějšími změnami ve spánku, nebo zda je tomu naopak.

Stabilní rozdíly mezi adolescenty

Naše studie ukázala, že adolescenti, kteří pociťují vyšší denní ospalost, zároveň tráví více času u obrazovek a chodí spát později než jejich méně ospalí vrstevníci. Tyto rozdíly mezi jednotlivci však samy o sobě nevypovídají o vztahu příčiny a následku, ale spíše o stabilním spolu-výskytu těchto charakteristik. Ten může být vysvětlen jinými společnými faktory, které ovlivňují všechny tři oblasti současně. Jedním z takových faktorů může být například cirkadiánní rytmus – laicky řečeno rozdíly mezi „skřivany“ a „sovami“. Jinou možnou společnou příčinou jsou odlišné rodičovské přístupy. Například, adolescenti, jejichž rodiče nenastavují pevnou večerku, mají večer více volného času, který mohou trávit u médií. U těchto adolescentů může pozdější usínání v kombinaci s brzkým ranním vstáváním kvůli povinné školní docházce přispívat k vyšší denní ospalosti.

Posilující smyčka mezi obrazovkami a pozdější večerkou

Výsledky studie dále ukázaly, že změny v používání médií – konkrétně odchylky od obvyklého času stráveného u obrazovek – souvisejí se změnami v čase ulehnutí do postele, a to dvěma způsoby. Zaprvé, nárůst času stráveného u obrazovek a pozdější ulehnutí do postele spolu souvisely ve stejných obdobích. Tento vzorec pravděpodobně odráží dvě skutečnosti: že čas strávený u obrazovek a spánek si v denním rozdělení času vzájemně konkurují a že pozdější ulehnutí do postele znamená více volného času, který lze vyplnit například používáním médií.

Zadruhé, mezi sledovanými obdobími byla souvislost mezi používáním médií a časem ulehnutí do postele obousměrná a měla podobu posilující smyčky. Když adolescenti v jednom období trávili u obrazovek více času než obvykle, v následujícím období chodili spát později. Toto pozdější ulehnutí pak bylo spojeno s dalším nárůstem času stráveného u médií. Zjištěný vzorec naznačuje nepříznivý vliv času stráveného u obrazovek na čas ulehnutí do postele u adolescentů, neprojevoval se však důsledně napříč všemi sledovanými obdobími.

V případě denní ospalosti se žádná obdobná souvislost mezi změnami v čase neprokázala. Je ale možné, že více času u obrazovek souvisí s vyšší denní ospalostí jen tehdy, když kvůli tomu adolescenti chodí spát později. Tento typ vztahu však naše studie přímo netestovala a zůstává námětem pro další výzkum.

Omezení obrazovek před spaním: funguje to?

Naše studie se zaměřila také na to, zda omezení používání obrazovek v poslední hodině před spaním – běžně doporučované v rámci spánkové hygieny (např. Americkou spánkovou nadací) – zmírňuje případné negativní dopady používání médií na spánek adolescentů. Studie však nenašla důkazy o dlouhodobé účinnosti tohoto doporučení. Konkrétně se zjištěné vztahy mezi změnami v používání médií a spánkem nelišily mezi adolescenty, kteří v prvním sledovaném období používání obrazovek před spaním omezovali, a těmi, kteří tak nečinili. Nestabilita tohoto omezení v čase může částečně vysvětlovat, proč se jeho očekávaný ochranný efekt na spánek v delším období neprojevil.

Nad rámec těchto zjištění se ukázalo, že adolescenti, kteří obrazovky v poslední hodině před spaním nepoužívají, obvykle tráví s médii méně času, chodí spát dříve a pociťují nižší denní ospalost. Tyto rozdíly však pravděpodobně odrážejí stabilní charakteristiky těchto adolescentů – například vyšší schopnost seberegulace – nebo charakteristiky jejich rodinného prostředí, například restriktivnější rodičovský přístup.

Pro rodiče z toho plyne důležité sdělení: klíčovou roli pro spánek adolescentů nehraje samotné množství času u obrazovek, ale především pravidelnost a načasování spánku. Naše zjištění také ukazují, že pozdější časy ulehnutí do postele mají tendenci se v dalším období dále posouvat. Tento trend může souviset jak s biologickými změnami v dospívání, tak s rostoucí mírou autonomie nebo se školními nároky.

Vzhledem k tomu, že pozdější ulehnutí do postele souvisí jak s vyšší denní ospalostí, tak s následným nárůstem času stráveného u obrazovek, mohou být pro podporu spánkového zdraví jejich dětí účinnější strategie zaměřené na dřívější a stabilnější večerku a podpůrné rodinné rutiny než snaha omezovat používání obrazovek jako jediné opatření.